Holešovický trojúhelník

Z Lepší Praha 7
Přejít na: navigace, hledání

http://andrejkacera.wz.cz/files/preddiplom%20smaller.pdf

Historie

Kolem roku 1870 byla založena jedna z nejznámějších firem na výrobu zemědělských strojů - Umrath a spol. Praha. [1]

V roce 1922 firma Melichar-Umrath v Brandýse nad Lab. a v Praze VII. propustila a vysadila všechno dělnictvo v počtu 500.[2]

V roce 1924 koupilo stavební družstvo PVV od firmy Melichar-Umraht a spol., a.s. areál nemovitostí 200/VII a 530/VII v Holešovicích-Bubnech za částku 6700000. O ceně bylo jednáno několik měsíců. Původně byla za objekty požadována částka 29 milionů Kč. V té době byla na pozemku 200 budova zastavené a zrušené továrny na zemědělské stroje.

Na obou pozemcích mělo být založeno "obchodní a průmyslové City v Praze". Projekt počítal i s odkoupením pozemků 406/VII bývalé továrny Wendler a Reissenzahn s pozemků zastavěných objekty továrny Roubíček a spol, označených 303/VII. Pozemek 406 byl odkoupen od Prahy za 1.257.280 Kč, pozemek 303 se do majetku PVV již nedostal.

Nove-vystaviste.png

Během roku 1925 stavební družstvo přeměnilo areál továrny Melichar-Umrath a spol. čp. 200/VII po zbourání starých budov na tzv. Nové výstaviště. Byla vybudována dočasná administrativní budova PVV za 381 tisíc Kč, zdi, základy a toalety. V roce 1926 se tak mohla zvětšit plocha pro konání pravidelných vzorkových veletrhů.

V roce 1927 byly zřízeny na Novém výstavišti garáže, v roce 1929 bylo postaveno skladiště.

Na Novém výstavišti bylo zbudováno 15 výstavních pavilonů a další menší kiosky. Podle převažujícího sortimentu se pro tento areál ujal název Radiotrh.

V zimních měsících byly některé pavilony na Novém výstavišti zařízeny jako kryté tenisové kurty.

Po dostavbě a Veletržního paláce měl projekt pokračovat na pozemcích čp. 200 a 303. Měly zde být umístěny budovy B, C, D.

City.png

V roce 1931 pro finanční problémy PVV slíbil ministr Trappel odkoupení pozemku Nového výstaviště státem za 30 milionů Kč. Peníze v letech 1933 a 1934 použilo PVV na úhradu dluhů.

V roce 1940 zabral část ploch na Novém výstavišti Vojenský referát města Prahy k uskladnění nábytku ze zabraných škol.

Ve dnech 12.-22. září 1941 byly na Novém výstavišti upravovány prostory pro Geheime Staatspolizei, Staatspolizeistelle Prag, tj. pro známé gestapo. O několik týdnů později si tzv. Zentrallstelle für jüdische Auswanderung pronajalo na dobu od 11. října do 10. listopadu 1941 pavilony U 1 a U 5.

13. října 1941 se ve Veletržním paláci shromáždilo k prvnímu transportu se tisíc Židů a o tři dny později je vlak odvezl do Lodže.[3]

7. května 1945 bylo asi ve 13 hodin zasaženo německým dělostřelectvem Nové výstaviště a pavilony U 2 a U 6 začaly hořet, o několik minut později byl zasažen i pavilon U 3 a i přes okamžité záchranné práce byla ohněm zničena asi polovina objektů. Byl zničen právní archiv PVV. Škoda na budovách na Novém výstavišti byla vyčíslena na 3.385 tis. Kč.

V roce 1946 byla obnoveno plánování výstavby druhého veletržního paláce. Budova měla zaujmout plochu 7 250 m2, obestavěný prostor měl dosáhnout 290 000 m3, tj. asi o 10% více než činí kubatura stávajícího Veletržního paláce. Měl to být ocelový skelet obsahující šest pater normálních a dvě ustupující. Bylo zahájeno jednání o výkupu tzv. Roubíčkova pozemku a ten byl v roce 1948 vykoupen za 11 milionů Kč od dědiců majitele.

Veletržní správa plánovala v roce 1949 zbourat budovy bývalé továrny v areálu Roubíček a vybudovat výstavní pavilony o čisté ploše pro exponáty v rozsahu 2500-3000m2. V zakoupeném areálu byla v nájmu firma Auto, a.s. a další nájemci. Zmatky ohledně znárodňování a výpovědi společnosti Auto, a.s. způsobili, že se začalo přemýšlet o vypovězení kupní smlouvy. O pozemek se zajímal také ÚV KSČ pro své garáže.

Osobní nástroje
Jmenné prostory

Varianty
Akce
Navigace
Tvorba obsahu
Nástroje